Žena roku
2025

DO DVANÁCTÉHO ROČNÍKU SOUTĚŽE BYLO MOŽNÉ NOMINOVAT KANDIDÁTKY NA TITUL ŽENA ROKU VE TŘECH KATEGORIÍCH – BYZNYS, SÍLA A INSPIRACE. NA ZÁKLADĚ VAŠICH HLASŮ BYLY VYBRÁNY FINALISTKY, JEJICHŽ PŘÍBĚHY SI MŮŽETE PŘEČÍST NÍŽE.

JMÉNA VÍTĚZEK JEDNOTLIVÝCH KATEGORIÍ BUDOU ZVEŘEJNĚNA 7. LISTOPADU.

Byznys Síla Inspirace

Veronika Cibulová

Původně vystudovaná ekonomka působila několik let jako manažerka ve farmaceutické firmě. V roce 2018 ale založila pacientskou organizaci Veronica, která pomáhá pacientkám s gynekologickými nádory. „Jednou jsem na klinice viděla plačící ženy a říkala si, co budou dělat, až přijdou domů? Rozhodla jsem se být tu pro ně.“ Dnes stojí taky v čele Nadačních fondů Apolinář a Hippokrates. Jejím hlavním cílem je, aby žádná žena nezůstala na nemoc sama. Proto pro ně organizuje pravidelná setkání, vydává edukační materiály a vede v Apolináři Centrum informací pro nově diagnostikované pacientky. Prosazuje i systémové změny. Dosáhla například toho, že ženy podstupující onkologickou léčbu si můžou nechat zdarma zmrazit vajíčka, zatímco dříve musely platit desítky tisíc. Velkou pozornost věnuje taky prevenci, zejména osvětě o očkování proti HPV viru, který způsobuje rakovinu děložního čípku. „Jsem ráda, že můžu ženám podat pomocnou ruku,“ uzavírá Veronika, která s manželem vychovává jedenáctiletého syna

Jindra Landová

Když lékaři vyslovili diagnózu její dcery – svalová dystrofie – zhroutil se jí svět. Nemoc, která pomalu a neúprosně bere svalům sílu, změnila život celé rodiny. Dvanáctiletá Mia je odkázána na vozík a potřebuje stálou asistenci. Jindru to ale nezlomilo, rozhodla se bojovat. Nejen za svou dceru, ale i za všechny děti s handicapem a jejich rodiny. Založila organizaci Obyčejný život, s níž mimo jiné pořádá odlehčovací pobyty pro pečující. Je taky blogerkou, říká si Obyčejná máma, a iniciátorkou projektu #vytahydoskol. Navíc jako marketingová konzultantka pomáhá dalším neziskovkám zviditelňovat témata, která by jinak zůstávala na okraji zájmu. Bolest a bezmoc zkrátka přetváří na motor, jenž ji žene vpřed. Díky jejímu pozitivnímu přístupu a energii se jí daří bourat bariéry. Doslova. „Věřím, že jednou budou všechny školy bezbariérové, péče o blízkého bude vnímána jako respektovaná role a děti s handicapem budou moci žít plnohodnotný a důstojný život.“

Daniela Zoulová

Její dcera je dnes dospělá, má stabilní práci, manžela. A od pěti let diagnostikovaný Tourettův syndrom, kvůli kterému si hodně vytrpěla. Tahle neurologická porucha se totiž projevuje tiky, i zvukovými, trháním hlavy, obsesemi či ADHD. Byla zkrátka jiná, což ve škole vedlo bohužel k šikaně. „Vzpomínám si, jak doma brečela, držela svého králíčka a říkala, že je její jediný kamarád,“ vypráví Daniela. Úzkosti její stav ještě zhoršovaly a situace byla náročná pro celou rodinu. V nejtěžších chvílích začala Daniela psát a loni nabídla svůj rukopis nakladatelství. Dnes s dcerou a její nejlepší kamarádkou jezdí na besedy a prostřednictvím knihy šíří osvětu o tomto onemocnění. „Ohlasy jsou úžasné. Jsem ráda, že se díky ní lidé se stejným problémem cítí pochopeni a že může poradit, co dělat,“ říká žena, která se věnuje záslužné práci i v rámci své profese. V Alzheimer centru působí jako aktivizační pracovnice, tudíž denně se seniory procvičuje paměť a stará se o jejich program.